Máťovi je šest. Je to chlapák, kterej mě denně překvapuje tím, jak je "velkej". Rozumí věcem, ke kterým já jsem se teprve nedávno dotápala. Má vtip, pohotovost a cit pro jemnou ironii, kterou posléze dokáže bravurně vysvětlit.
Když ale večer usne, pořád v něm vidím to malý miminko, pořád má na tváři úplně stejnej výraz, jak když jsem ho poprvý držela v náručí.
Ten miminkovskej výraz nahodí i tehdy když pláče nebo je nemocnej. A já bych ho chovala a chovala, hladila a hladila a mazlila až do umazlení.
Můj šestileťák je alergik. Takže rýma, pálení očí a sem tam zakašlání je v tomhle období "v pořádku". Když to ale přelezlo v teplotu a chrchel takovej, že by se dal krájet (slabší povahy prominou), vyrazili jsme do ordinace.
Trpěl. Trpěl jako zvíře. Ono půlvteřinovej výtěr z nosu a z krku, to neni jen tak, že jo. A koho zajímá, že po jeho nelidským řevu z čekárny neorganizovaně prchali další čekatelé. Že jo. Vyfasovali jsme pár rad, recept na superspeciální kapky do nosu, aby to peněžence nebylo líto, a odebrali se zpátky do postele.
Miminko moje... Nanosila jsem mu polštářky a plyšáky do ložnice, udělala oblíbenej čaj+med+citrón, lehla si k němu a četla mu, co si přál.
"To byl les, zelený a pěkný na všecky strany. Stála v něm hájovna, kde žil hajný Robátko. Byl to spravedlivý myslivec. Chodil si v zelené kamizolce a v kloboučku s tetřevím pérem. V pušce měl čisto a mušku měl rovnou, než stiskl kohoutek, třikrát se rozmyslel."
Než Větrník poprvý hrábl kopýtkem, miminko spinkalo.
Odpoledne bylo líp a další dny po teplotě ani památky. Svoje poctivý "tak jo, když mi kápneš do nosu, tak budu chvíli ležet, ale jenom než napočítam od jedný do dvaceti a zpátky" se třetí den změnilo v "jed-dv-tř-čty-pět-tdddd-devat-dvacet". Naštěstí zpátky tolik zrychlovat neumí. Udržet ho v klidu? Nad moje síly.
Ponorka.
Tak dobře. Střídáme. Sobotu strávil - už zase šestileťák, miminko zmizelo - s tátou. Po nemoci ani památky.
Neděle.
Už nechce číst o Robátkovi s Josefkou. Chce dokolečka hrát Prší a po stopadesátý pustit třiadvacet let starou kazetu, kterou nějaká vyšší moc zachránila před vyhozením. Želvy Ninja. Honza, Rosák, Michal David, Heidi Janků. Spácham harakiri.
Pondělí.
Chce hrát karty o peníze a z pokojíčku jsem zcela zřetelně zaslechla ku*va.
Je čas.
Je čas vrátit se do školky a dovalit nějaký další půvabný termity.
Žádné komentáře:
Okomentovat